Karanténa

Institut Václava Klause pandemii nemoci Covid-19 bral od počátku nesmírně vážně. Nikdy ji nepodceňoval – nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás v Evropě) již uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech.

Již na začátku února 2020 jsem v televizním rozhovoru zdůraznil, že i když tuto nemoc nesmíme podceňovat, přesto zásahy státu do chodu společnosti, ekonomiky a lidské svobody nesmíme přehnat a přestřelit. Po dvou měsících rychlého šíření nemoci a neméně rychlého zavádění restriktivních opatření států celého světa začíná více platit obava druhá. Obava z toho, že důsledky léčení nemoci budou větší než nemoc sama.

Sérií dvanácti článků, na jejichž napsání se podílel celý náš institut, jsme se pokoušeli podívat na tyto problémy z více stran a úhlů, než je to obvyklé v denním tisku. Tento náš, dosud asi nejkomplexnější pohled na tuto problematiku nesoupeří se stovkami a tisíci článků, které na toto téma dnes a denně na celém světě vznikají. Touto sérií se snažíme vyjádřit specifický pohled na tyto věci tak, jak je vidí IVK (a věříme, že s námi většina normálních lidí). Chtěli bychom poděkovat vedení a pracovníkům portálu iDNES.cz za rozsáhlý prostor, který nám po dobu dvou týdnů
každý den poskytovali. Snad nelitovali.

Náš pohled není fatalistický. Obáváme se však, že v unikátní kombinaci zdravotního a společenského problému začíná mít ta druhá stránka stále větší váhu. Pandemie této nemoci bude dříve či později vyřešena. Více se trápíme tím, že řešení této pandemie otevřelo stavidla obří expanzi státu do našich životů. V jednom z našich článku jsme napsali, že se bojíme více lidí než virů, že sice vnímáme a oceňujeme starost a starání se politiků, ale že nevidíme jejich schopnost určit jasnou strategii a té se držet. Nejvíce se obáváme toho, že bude touto expanzí státu omezena naše svoboda.

Nechceme šířit pesimismus. Udržet rozumný vztah mezi strachem a nadějí považujeme za klíčové. Proto tato krátká knížka, která vznikala ve složitých podmínkách karantény, kdy koordinace autorů byla velmi složitá. Autorský tým se mnou pracoval ve složení: Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Ivo Strejček, Filip Šebesta a Petr Macinka. Nepostradatelná byla
rovněž pomoc našeho sekretariátu – Kateřiny Bartošové a Elišky Jankové. Speciální dík zaslouží prof. Milan Knížák a Andrea Schneider za podobu obálky, ale i celá řada dalších přátel, s nimiž jsme celý tento seriál průběžně diskutovali.