Vojna a mír

Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců všech dob, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací tohoto díla. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v pěti rodinách, některých rolnických, jiných aristokratických, během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj, jeden z největších myslitelů 19. století, zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebe-obětování a sebe-odpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem a fascinujícími živými bitevní scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot. L. N. Tolstoj (1828-1910) se narodil ve šlechtické rodině v Jasné Poljaně (Tulská provincie). Jeho rodiče záhy zemřeli a byl vychován příbuznými. V roce 1844 odešel do Kazaně studovat práva a orientální jazyky, ale studium nedokončil a vrátil se do jasné Polany, ovšem mnoho času trávil v Moskvě a Petrohradě. Krátce (1851) také sloužil na Kavkaze u dělostřelecké jednotky. V padesátých letech zahájil svou literární dráhu autobiografickou trilogií Dětství (1852), Chlapectví (1854) a Jinošství (1857), v níž citlivě zachytil utváření osobnosti mladého člověka. Po cestách po západní Evropě se opět vrací do Poljany a kromě psaní se věnuje též teorii vzdělávání a zakládá školu pro vesnické děti - jeho ideou je, že vzdělání dokáže měnit svět. Žení se (1862) se Soňou Andrejevnou Behrsovou (1844-1919), která mu porodí 13 dětí. Tolstoj se cítil více jako morální vůdce lidu než umělec. Za své názory byl ortodoxní ruskou církví exkomunikován (1901). Po vážném onemocnění se stěhuje na Krym a ke konci svého života žije asketickým způsobem. Umírá na zápal plic zanechávaje po sobě na 90 děl. Jeho literární práce obvykle čerpají z deníků, které si vede aby porozuměl svým myšlenkám a citům. Základní dílo Vojna a mír se objevuje v letech 1865 až 1869, dalším mistrovským dílem je Anna Karenina (1873-1877), tragický příběh vdané ženy následující svého milence. Po jejím napsání se dostává do nového tvůrčího období, v němž zavrhuje svá předchozí díla a píše Zpověď (1879), v níž vysvětluje své doktríny. Jeho posledním významným dílem je Vzkříšení (1899).