První domácí videohry nefungovaly jako moderní konzole: Měly všechny hry zabudované uvnitř, obvykle v jediném specializovaném čipu. Nešlo je rozšířit, nešlo je vylepšit.
Na druhou stranu to mělo určité výhody: Čip byl tak úsporný, že konzole nepotřebovala externí napájení, stačilo do ní dát baterky a připojit ji k televizi. Pokud vás ale hry omrzely, museli jste konzoli prodat a koupit si jinou. To bylo těžké, protože všichni výrobci nabízeli v podstatě ty samé hry.
Už první domácí herní konzole z roku 1972, Magnavox Odyssey, ale ukázala řešení: Výměnné moduly. Odyssey ale neměla moduly rozšiřující funkci, šlo prostě o přepínače, které propojovaly jednotlivé obvody uvnitř konzole.
V druhé polovině 70. let se objevil jiný nápad: Konzole jako Mark IX Unimex dovolovaly zasunout modul, který obsahoval jiný herní čip. Není to ještě moderní konzole, protože se vyměňuje nejen „program“, ale i „procesor“ konzole, ale už bylo možné zakoupit samostatně nové hry, když vás ty staré omrzely.
Skutečný přelom přinesl Fairchild Channel F z roku 1976, první konzole, která používala samostatný mikroprocesor, podobně jako normální počítače. Procesor pro konzoli, Fairchild F8, si firma vyvinula sama a byl na svou dobu tak složitý, že se skládal ze dvou samostatných čipů! (Řada vývojářů, kteří později Fairchild opustili, založili jednu z nejvýznamnějších procesorových firem dneška, firmu Intel.) Tato konzole byla první, která využívala výměnné moduly s programy.
Skutečný úspěch přišel až s Atari VCS (Video Computer System), později přejmenovaným na Atari 2600. Tato konzole je první skutečně moderní: Má vlastní mikroprocesor MOS 6507 a také vlastní paměť, i když opravdu maličkou: Jenom 128 bytů! Do této paměti se musel vejít kompletní stav hry, pozice ve hře nebylo možné vůbec ukládat.
Kvůli maličké paměti programátoři museli „spočítat“ každý vykreslovaný řádek grafiky těsně před tím, než ho na obrazovce televize nakreslil elektronový paprsek, celá obrazovka se prostě nevešla do paměti.
Velmi jednoduchá konstrukce konzole komplikovala vývoj a vedla ke vzniku mnoha her, které nebyly úplně povedené: Například u populární hry Pac Man obraz poblikával a duchové, kteří Pac Mana honili, občas mizeli.
Přesto se Pac Man stal komerčně nejúspěšnější hrou konzole, prodalo se ho 7 milionů kusů. Nekvalitní hry, které si každý výrobce mohl vydávat jak chtěl, ovšem pověst konzole poškodily.
Nakonec se ale situace přece jenom zlepšila. Poslední programy pro Atari 2600 dokázaly věci, které i tvůrci konzole považovali za nemožné. Vývojáři se systém „naučili“, začali používat nedokumentované funkce a dokonce i chyby v hardware konzole.
Ve hře Cosmic Ark z roku 1982 byla využita chyba videočipu pro vykreslení hvězdného pole! Atari 2600 se stalo první skutečně masově úspěšnou konzolí. Různé verze se vyráběly od roku 1977 do roku 1992 a prodalo se celkem 30 milionů kusů!
Televizní hry Magnavox Odyssey poprvé představily světu systém výměnných modulů, které obsahovaly různé hry. Psal se rok 1972.
Průměrná cena za cartridge obsahující hru byla okolo 5 - 10 dolarů.
V sedmdesátých letech u her neexistovala kontrola kvality a betatesting byl zcela neznámým pojmem. Kvalita tehdejších her velice kolísala.
Hra pro Atari 2600 Air Raid byla vydražena za rekordní částku 31 600 dolarů. Majitel jí objevil založenou po bezmála 30 letech na půdě.
ATARI 2600 | |
---|---|
CPU | 1,19 MHz MOS Technology 6507 |
MAX. ROZLIŠENÍ | 160×192 |
RAM | 128 bitů |
OVLADAČE | Joystick, Trackball a mnoho dalšího |