Alza.cz podpořila Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny částkou 1,5 mil. Kč

Víceleté partnerství pojí Alzu s Nadačním fondem pro předčasně narozené děti a jejich rodiny, kterému za tříletou podporu věnovala již 1,5 milionu korun. Šek v této hodnotě zástupci Alzy fondu předali stejně jako vloni i před letošními Vánoci. Celkem tedy již na extrémně náročnou péči o malé bojovníky firma věnovala 3 miliony korun, které pomohly více než 85 rodinám. Nadační fond získané prostředky rozděluje rodinám po celé republice.

Seznamte se: Nadační fond pro předčasně narozené děti

Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny byl založen v prosinci roku 2013 Hanou Píšovou a Markétou Stránskou. Nadační fond vznikl na základě osobní zkušenosti s příchodem předčasně narozených dvojčat na svět. Cílem fondu je pomáhat rodinám předčasně narozených dětí, které se ocitly v tíživé finanční a psychické situaci. Nadační fond pomáhá vždy konkrétní rodině a jejich konkrétní potřebě spojené s předčasně narozeným dítětem. Alza.cz dosud pomohla 85 rodinám a další budou následovat.

Emičce jsme pomohli k nákupu speciálních ortézek

Emička je devítiletá, velice šikovná, usměvavá holčička, která se narodila o 2,5 měsíce dříve za velice komplikovaných podmínek. Narodila se v 29. tt jako jedna z dvojčátek, bohužel menší děvčátko již nemělo sílu bojovat. Na JIPu v tu dobu měli s Emičkou velikou práci, během prvních chvil života u ní došlo k srdeční zástavě, dále docházelo k selhání funkce ledvin a byla absolutně odkázána na přísun kyslíku do plic. Emička bojovala každou minutou, každým dnem i měsícem a pomalu se uzdravovala, avšak stupeň nedonošenosti a nedostatek kyslíku pro mozek byly tak vysoké, že byla Emičce diagnostikována dětská mozková obrna.

Mentálně je naštěstí v pořádku, ale velké problémy má s motorikou. Pro další zlepšení je velice důležitá a nezbytná rehabilitace. Již od narození rodiče s Emičkou cvičili Vojtovu metodu, postupně přidávali další druhy cvičení, např. Bobath koncept. Emička absolvovala několik lázeňských pobytů a byla rehabilitována na soukromé neurorehabilitační klinice. Bohužel léčba, která Emičce pomáhá, je velice finančně nákladná a není hrazena zdravotní pojišťovnou.

Maminka Emičky: „Chtěla bych tímto velice poděkovat Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny, který nám pomohl. Tato pomoc fondu nás zase kousek blíž posunula k našemu společnému cíli CHODIT.“

Denisce jsme díky Alze pomohli s proplacením hiporehabilitace

Deniska se narodila ve 35. tt. Po porodu mamince Denisku ukázali jen na minutku a se slovy, že musí do inkubátoru ji odnesli. Hned druhý den našla maminka prázdný inkubátor a sestra jí oznámila, že Deniska jede do Motola, že neodcházela smolka. V té době měla Deniska tzv. místo konečníku píštěl. V Motole ji operovali v prvním týdnu života. Operace trvala přes 5 hodin a lékaři připravovali rodiče na to, že bude holčička mít nějaký čas vývod. Naštěstí se na sále nakonec rozhodli udělat rovnou konečník. Deniska to zvládla perfektně. Měsíc čekala maminka s Deniskou v nemocnici až přestanou apnoické pauzy, na které dostávala kofein. Výsledky byly dobré, v propouštěcí zprávě bylo napsáno „Prognóza se jeví příznivě, apnoické pauzy z nezralosti a izolovaná vrozená vývojová vada“.

Nicméně Denisky vývoj se rodině nezdál. Nepásla koníky, neměla oční kontakt apod. Rodiče začali s Deniskou cvičit Vojtovu metodu. V 7. měsících dostala Deniska křeče a začalo se znovu dělat EEG a sono hlavičky. Deniska se dostala přes všechna možná vyšetření až na magnetickou rezonanci, kde lékaři rodině oznámili, že našli další vývojovou vadu, a to agenezi corpus callosum. Deniska nemá vytvořený spoj mezi mozkovými hemisférami. Život se rodině otočil vzhůru nohama, byl to pro ně obrovský šok. Deniska jezdí rehabilitovat do Motola, zkouší léčbu pomocí aminokyselin, akupunkturu a hiporehabilitační pobyty.

Rodiče Denisky: „Hiporehabilitační pobyty jsou poměrně drahé, nicméně je chceme Denisce dopřát, už po prvním pobytu se hezky zpevnila v trupu. Také díky Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny můžeme jet na další pobyt, za což jim moc děkujeme. Jaký bude Denisky vývoj nám neumí nikdo říct. Děláme maximum a stále věříme, že jednoho dne se Deniska postaví na nohy a bude s námi mluvit.“

Natálce jsme pomohli s proplacením potřebných rehabilitací

Natálka se narodila ve 24. tt. Vážila pouhých 510 gramů a měřila 37 centimetrů. Svůj velmi těžký start do života strávila v inkubátoru na úplné plicní ventilaci, kde byla zhruba 4,5 měsíce. Po této době už se jí začalo dařit lépe, a tak jí lékaři mohli přesunout pouze na vyhřívané lůžko, kde dýchala s přístrojem cppap. Lékaři se pomalu snažili Natálku od přístroje odpojit. Po skoro dvou měsících byla přeložena na oddělení intermediární péče. Na tomto oddělení se lékaři snažili Natálku naučit pít z lahvičky, a to se asi po měsíci podařilo a Natálka mohla být po 165 dnech v nemocnici propuštěna do domácí péče. Při propuštění z nemocnice vážila Natálka 2950 gramů. Doma bohužel měla problémy s jídlem, tak přešla na speciální výživu. Lékaři Natálce diagnostikovali retinopatii nedonošených dětí a hypertonii a hypotonii svalstva. A tím rodině vše začalo, neustále cvičení, rehabilitace a stimulace zraku.

Rodina Natálky: „Díky Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny můžeme Natálce dopřát i měsíční intenzivní neurorehabilitační cvičení na specializované klinice. Tímto bychom rádi poděkovali Nadačnímu fondu a společnosti Alza.“ 

Viktorka

Viktorka se narodila ve 24 tt. Vážila 530 gramů a měřila 31 cm a tehdy se začal psát její příběh boje o přežití. Po šesti týdnech byla propuštěna z JIP a převezena na intermediár, kde měla s maminkou společný pokoj. Po pěti dnech však byla Viktorka převezena opět na JIP, musela být připojena zpět na přístroje. Závěr – nekrotizující enterokolitida a akutní převoz do dětské nemocnice na operaci. Viktorka bojovala o život, byla ve velmi kritickém stavu, napojena na umělou plicní ventilaci v intenzivním režimu s kyslíkem. Během dalších měsíců podstoupila dvě operace střev, museli jí odebrat kousek tlustého střeva (má dočasný vývod), měla opakované infekce.

Viktorka si navzdory všem krutým prognózám svůj život vybojovala! Přesně po čtyřech měsících od narození byla propuštěna domů. Dnes v sedmi měsících má za sebou další operaci střev a poslední ji ještě čeká. Z Viktorky je krásná, čtyřkilová holčička. Rodina Viktorky:„Z celého srdce děkujeme lékařům, lékařkám a sestřičkám z Dětské nemocnice Brno a porodnice Obilní trh Brno. Bez jejich péče by tu s námi Viktorka být nemohla. V neposlední řadě děkujeme za pomoc Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Všem rodičům malých kulíšků, kteří právě v nemocnicích bojují, přejeme pevné nervy a mnoho a mnoho sil.“

Pomoc Sárince

Sárinka se narodila ve 24tt váhou 590 gramů. Od začátku si musela svůj život vybojovat.

Po porodu byla umístěna na oddělení RES do inkubátoru a napojena na spoustu přístrojů, všude kolem ní to blikalo, pípalo a ukazovalo různé hodnoty. Ještě ten den bylo u malé zjištěno krvácení do mozku IV. stupně. Sárinka byla od prvního dne bojovnice. Dostávala spoustu léků, mateřské mléko sondičkou přímo do žaludku, které tolerovala celkem dobře. V září bylo nutné nechat malou převést do Brna na aplikaci Avastinu do očí z důvodu zhoršující se retinopatie. Původně plánovaných cca 10 dnů se nakonec kvůli infekci a nutnosti opakovat podání Avastinu prodloužilo na 3 týdny. Po návratu do ÚPMD Podolí byla umístěna na oddělení JIP a již si dýchala sama bez přístrojů. V listopadu 2013 se dostala na oddělení intermediální péče, znamenalo to pomalu další krok k domovu. 30. ledna 2014, přesně po 180 dnech, byla Sárinka propuštěna domů. Od té doby začalo kolečko po odborných lékařích a cvičení.

Rodina Sárinky: „Dnes je Sárince 5 a půl let, má diagnózu DMO spastickou triparézu s převahou na levé straně. Chodit začala ve 3 letech. Dodnes má problémy s dýcháním, chůze není stále dokonalá a neujde moc velkou vzdálenost, potřebuje neustálý dohled a v červenci 2018 u ní byla diagnostikována epilepsie. Se vším ale celkem statečně bojujeme. Děkujeme Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny a všem sponzorům za dlouhodobou podporu.“

Michalka - 29. týden těhotenství, porodní váha 670 gramů

Do 25. týdne byla naprosto v pořádku. Ve 29. týdnu byl u maminky objeven vleklý zánět apendixu. Následoval okamžitý převoz do FN Plzeň, kde bylo zjištěno, že již měsíc Michalka ležela v otrávené plodové vodě, což málem stálo život Michalku i maminku. Během pobytu v nemocnici Michalka dostala několik epileptických záchvatů, krvácení do mozku a měla problémy se srdíčkem. Maminka byla s Michalkou propuštěná do domácí péče po dlouhých šesti měsících.

Nyní je Michalce jedenáct let a její diagnóza je DMO kvadruspastická forma, těžká psychomotorická retardace, hydrocefalus s VP shuntem, epilepsie, neurogenní skolióza, reflux.

Michalka je na úrovni 3 – 6 měsíčního miminka. Péče je velmi náročná, Michalka sama nechodí, neleze, nepřetočí se, sama bez opory nedokáže sedět, neudrží hlavičku, je na plenkách, nemluví, potřebuje 24 h péči. Chodí do speciální základní školy a navštěvuje denní stacionář. I přes všechny její zdravotní potíže a problémy které má, je Michalka velká bojovnice, má ráda pozornost a společnost druhých lidí, je veselá, zvědavá, neskutečně všímavá a společenská mladá slečna.

Maminka Michalky: „Chtěla bych moc poděkovat Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodin, který pro Michalku zakoupil čističku vzduchu, logopedické pomůcky pro rozvíjení polykacích reflexů a polohovací pomůcky, které jsou pro Mišku nezbytné, aby neměla proleženiny. Velmi si pomoci vážíme a ještě jednou moc děkujeme.“

Sabinka - 33. týden těhotenství, porodní váha 1500 gramů

Sabinka (jako dvojče) se narodila ve 33. týdnu těhotenství, díky zjištění pomalé srdeční frekvence její sestry Anetky. Sabinka vážila 1500 gramů, Anetka 1600 gramů. Holčičky strávili tři týdny v inkubátoru. Po měsíci rodinu lékaři propustili domů. Anetka má AVB blok III. stupně na srdíčku. Také se zjistilo, že obě holčičky mají alergii na laktózu. Sabinka několik měsíců proplakala s hroznými vyrážkami po celém tělíčku, dodnes je sledována na revmatologii a zůstali jí po těle kakaové skvrny, které už nezmizí. Anetka je každé tři měsíce kontrolována na kardiologii. Podle výsledků už lékaři 2x zvažovali, že by měla dostat strojek na pohánění srdíčka. Se Sabinkou jezdí maminka stále na rehabilitace, jelikož ve 13 měsících si nesedla, nelezla, ale do polohy na čtyři se dostala. Diagnóza je DMO spastickou diparéza. Postiženy má Sabinka nožičky. Obcházet nábytek začala až po prvním roce, ale jen po špičkách. Sama se pustila až ve 2,5 letech, kdy ušla jen kousek a padla na kolínka. Rodina absolvovala se Sabinkou týdenní intenzivní cvičení THERASUIT, které hezky zvládla jen první a poslední den, zbytek proplakala. Lékaři rodině doporučili lázně a rehabilitační program Reha-klim, který pojišťovna neproplácí. U Sabinky je vidět, že jí pobyt v lázních velmi prospěl, ujde větší kus a je si jistější ve všem co dělá. Do budoucna ji ale nemine operace šlach, aby došlápla na celé nožky.

Maminka Sabinky: „Dovolte, abych touto cestou poděkovala Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny za opakovanou podporu při financování rehabilitací. Také děkujeme společnosti Alza, díky které se rehabilitace pro Sabinku mohly uskutečnit.“

Amálka se narodila předčasně ve 30. tt

Vážila 1450 g a měřila 38 cm, během následujících dní klesla s váhou na 950 gramů. Amálku bohužel ihned po porodu museli resuscitovat a provést nepřímou srdeční masáž, dále bylo zjištěno, že Amálka nemá plně vyvinuty plíce a musela být několikrát opakovaně intubována. Amálce byla diagnostikována bronchopulmonální dysplázie a vrozená pneumonie. Nakonec strávila v inkubátoru v závislosti na kyslíku svých prvních 65 dní života. Amálky těžký start do života, ale ani zdaleka nekončí. Lékaři rozhodli o zavedení PEG-J s jejunální sondou. Od té doby Amálka přijímá výživu pouze touto cestou. Dnes již zkouší s velkou opatrností i normální stravu.

Rodiče Amálky: „Touto cestou bychom rádi poděkovali Nadačnímu fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny, díky kterému nám bylo z větší části proplaceno jízdné, které nás vyšlo na nemalé peníze. První tři měsíce jsme každý druhý den dojížděli do Krajské nemocnice Ústí nad Labem a následně další tři měsíce do Fakultní nemocnice v Motole. Tímto jim patří náš veliký dík za to, že jsme mohli být co nejvíce u naší malé bojovnice!!

Chcete finanční nebo věcný dar pro svou neziskovou organizaci? Nebo snad potřebujete charitativní pomoc vy nebo vaši blízcí? Pak neváhejte a napište prostřednictvím KONTAKTNÍHO FORMULÁŘE.