Češi v dějinách nové doby (1848–1939)

Nezvykle objemné dílo autorského tria Otáhal – Pithart – Příhoda vznikalo na sklonku 80. let jako protiváha tehdejšímu účelovému výkladu moderní české historie. Autoři se v něm pokoušejí o demontáž „českého národního mýtu“ tak, jak byl systematicky budován nejen v minulém století, ale jak často přežívá i dnes. Kniha nastavuje nesmlouvavě přísné zrcadlo našemu pohledu na nedávnou českou historii – od roku 1848 do mnichovských událostí – a na naši roli v evropském politickém a společenském kontextu. I díky tomu vyvolalo první vydání této knihy také řadu polemických reakcí. Cílem autorů nebylo sepsání odborné historické práce – to ani podmínky původně zamýšleného samizdatového vydání neumožňovaly. Slovy jednoho z autorů Petra Pitharta je tato kniha spíše „netypickým esejem s řadou znepokojujících tázání“. Kniha také přináší detailní pohled na období první československé republiky, bez růžového mámení, bez sentimentu a idealizující nostalgie, bez zjednodušujících stereotypů, bez pozdějších ideologických nánosů. Rovněž pohled na rodící se českou politiku po roce 1848 a nadcházející usilování o moderní českou státnost klade řadu otázek, zda a jak jsme v tomto díle obstáli, zda a jak jsme využili či promarnili šance, které nám dějiny stavěly do cesty. Současný čtenář má možnost ve vztahu probouzející se české politické reprezentace k rakouskému mocnářství odhalit také řadu paralel s dnešním vztahem české společnosti k evropskému projektu a k naší roli v něm.

MUDr. Petr Příhoda (1939–2014), lékař-psychiatr, psychoanalytik a publicista. Od roku 1962 pracoval jako lékař v psychiatrické léčebně, v letech 1970–1990 byl ambulantním psychiatrem. V 70. a 80. letech publikoval pod různými pseudonymy (Jan Příbram, Vojtěch Kořán, Franz Jederman, Podiven) v samizdatu i v zahraničních periodikách. Vydával samizdatovou edici Publikace. V letech 1990–1991 byl tiskovým mluvčím a poradcem předsedy vlády ČR Petra Pitharta, od roku 1991 vedl Ústav základů vzdělanosti a lékařské etiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 dál pravidelně publikoval zejména v Přítomnosti, v Perspektivách a v Hospodářských novinách, dříve i v Lidových novinách a v Mladé frontě Dnes. Patřil k členům Bioetické komise při Radě vlády ČR, koordinační rady Diskusního česko-německého fóra zřízeného Ministerstvem zahraničí ČR a Etické komise Syndikátu novinářů.

Doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c. (* 1941), právník, politik, politolog, historik. V letech 1962–1970 působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v redakční radě Literárních novin. Krátce po srpnu 1968 sám vystoupil z KSČ a jako exponent reformního procesu byl roku 1970 nucen dočasně opustit svoji profesi. Pracoval v dělnických zaměstnáních, poté krátce znovu jako právník, avšak po podpisu Charty 77 opět jako dělník, později jako úředník. V 70. a 80. letech byl činný v disentu, publikoval v samizdatu i v zahraničí, kolportoval zakázanou zahraniční a exilovou literaturu, vydával časopisy, organizoval bytové semináře. V letech 1989–1990 byl čelným představitelem Občanského fóra, v letech 1990–1992 předsedou vlády ČR, krátce i místopředsedou vlády ČSFR, a zároveň poslancem. Spoluzaložil Občanské hnutí; po jeho volebním neúspěchu v roce 1992 na čas odešel z politiky. V letech 1996–1998 a 2000–2004 byl předsedou Senátu, senátorský mandát vykonával až do roku 2012. V roce 2003 kandidoval ve volbách prezidenta ČR. Je autorem řady politologických a historických studií, esejů a překladů.

PhDr. Milan Otáhal, CSc. (1928–2017), historik. V letech 1955–1970 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV, kde od roku 1964 řídil oddělení nejnovějších českých dějin. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ, propuštěn z ČSAV a trestně stíhán za sborník dokumentů o srpnu 1968 „Sedm pražských dnů“ (tzv. Černé knihy), jehož byl redaktorem. V 70. a 80. letech působil v disentu (si