Evropské jaro je kontroverzním vyprávěním o čtyřech lidských osudech a stavu Evropy na začátku nového tisíciletí
Na dánském ostrově Lolland vybuduje řada mezinárodně uznávaných vědců novou společnost, jež má za úkol spojit nejidyličtější prvky starého světa s nejnovějšími technologickými výdobytky. Do této venkovské idylky se z Kodaně přestěhují vysloužilý galerista Stig s manželkou Elisabeth, která zde díky skvělým badatelským výsledkům v oblasti neurologie dostane místo ve výzkumném týmu. Spolu s nimi na ostrov odchází i jejich anorektická dcera Emma, jež se ale po krátkém čase vydává do Afriky, aby pomohla tamní zcela nové paralelní společnosti postavit se na nohy. Chce tak dostát svým idealistickým představám o lidských právech a stává se ústřední postavou v podpoře nechtěných muslimských uprchlíků, které dánská vláda deportuje do Mosambiku, kde pro ně zbudovala ze starých Marsk-kontejnerů nové město Frederiksstad.
Stig přestává věřit, že umění dokáže v dnešní společnosti hrát ještě nějakou roli. Podle něj zažívalo autenticitu naposledy v osmdesátých letech a současní umělci malující donekonečna všemožné kruhy v něm vzbuzují jen opovržení. Poslední zbytky respektu si u Stiga uchoval jen oceňovaný výtvarník Christian, jenž zobrazuje degenerující lidi, kteří na jeho plátnech srůstají s přírodou. Stig Christiana přemluví, aby se za ním přestěhoval do nové společenské komunity na Lolland, kde si Stig zatím pořídil aljašského malamuta, se kterým objevuje krásy přírody.
Christian v umělecké sféře pociťuje podobné deziluze, ale jeho inspirace se s až nečekanou silou obrodí, když potká mladičkou a inspirativní naivní Miu, která zbožňuje Christianův penis a neklade příliš mnoho otázek. Idylický život na Lollandu pokojně pokračuje až do vážné a nečekané nehody, která ovšem Stigovi umožní vytvořit úžasné umělecké dílo, jež podle jeho názoru definuje nové standardy, podle kterých má umění společnosti stále co nabídnout. Umělecké dílo ovšem vyžaduje jisté oběti.
