Mycelium IV: Vidění

Když se össenská Loď vynoří z R-A prostoru mrtvá, pro Össeany je to důvod ke smutečním obřadům – a pro Pozemšťany drama. Členové posádky, kteří katastrofu přežili, mají být obětováni. Církev se nehodlá vzdát tisíciletých tradic kvůli životům několika lidí z planety, která se jim podřizuje čím dál víc.

Lucas Hildebrandt pokusy o záchranu ignoruje. Necítí se jako hrdina, který by měl jednat: je jen stínem svého dřívějšího já, zbavený vůle, závislý na össenských drogách, vyhořelý. A přesto je to právě on, kdo dokáže postřehnout podstatné věci. Tuší, že smrt Lodi je předzvěstí mnohem zásadnějších změn – změn, vůči kterým jsou Pozemšťané slepí. Hrozba, o které se mluví ve starých össenských Knihách, je tady.

Vilma Kadlečková (* 1971)

Narodila se v Praze, absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Počátkem 90. let se podílela na vzniku hry Dračí doupě, spolupracovala při založení klubu hráčů Hexaedr a s nakladatelstvím Altar, později pracovala jako redaktorka a překladatelka. Většina jejích děl náleží k cyklu Legendy o argenitu, jehož součástí jsou např. romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží i další novely a povídky. Motiv argenitu se objevuje i v pětidílné sáze Mycelium, jehož první tři díly (Jantarové oči, Led pod kůží, Pád do temnot) vyšly v nakladatelství Argo, které připravuje i další dva svazky (Vidění, Hlasy a hvězdy). Autorka se věnuje také fantasy (částečně sbírka Jednou bude tma, román Pán všech krůpějí, novela O snovačce a Přemyslovi), podílela se i na projektu Tajná kniha Šerosvitu. První kniha pentalogie Mycelium Jantarové oči získala cenu Akademie SFFH 2013 jako Kniha roku a Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha. Více o Myceliu na http://mycelium.argenite.org/, o autorce a jejích dalších projektech na www.argenite.org.