Člověk loví, dokud žije
Nedozírná volná prostranství buše, obrazy pestrobarevné africké krajiny, neodbytné vzrušení lovce krátce předtím, než zmáčkne spoušť. To jsou pocity absolutního štěstí, které Hemingway v Africe zažíval. Své vzpomínky na jedinečný ráz africké krajiny přibližuje srozumitelným a jednoduchým stylem, věrohodně a nestrojeně. Lyrický cestopisný deník není jen barvitým líčením krajiny a vzrušujících příhod vášnivého lovce a milovníka zvěře. Jeho součástí jsou i úvahy o světě, umění a životě.
„Kdyby se někomu zdálo, že je v mém vypravování příliš málo o lásce, je na něm, aby si v příběhu našel nebo našla tolik lásky, kolik právě prožívá,“ nabádá spisovatel a dodává: „Správný lov má vypadat tak, že člověk loví, dokud žije a dokud takové a takové zvíře existuje.“
