Jak si blaho odpíráme
Blaho je přirozený stav vesmíru. Všechno, co není blaho, je faleš, lež, sebeklam, přetvářka, předstírání, náhražka. Blaho je pocit harmonie s tokem vesmíru, který se čínsky jmenuje Tao. Faleš, napodobenina, předstírání a sebeklam se čínsky řeknou Mao. Tao nám prospívá, Mao nám škodí. Tao je nekonečná energie nekonečného vesmíru, Mao je jepičí eneržičička našeho malého vystrašeného egíčka nafukujícího se k prasknutí.
Mao vytváříme, když nahrazujeme něco, co je, něčím, co si představujeme, že by být mělo podle našeho egocentrického řádu, kolektivistické utopie, bigotních pravidel, Maovy příručky. Tak se blaho stává neblahem a z taoistů maoisté. To se nám promítá do sexu a s ním často spojované záhady, které se říká láska.
