Hlavní děj je příběhem Josefa a Květy Černých. Josef Černý se se svou ženou Květou seznámil před válkou na přednáškách o kultuře Chetitů, které pro veřejnost pořádal prof. Bedřich Hrozný, rozluštitel chetitského jazyka. Květa tehdy dala přednost Josefovi před jejich společným přítelem Hynkem. Ten začal v 50. letech pracovat pro komunistickou policii a když byl Josef zatčen a uvězněn, vydala se Květa za Hynkem s prosbou o pomoc a o radu. Autor obratně popisuje psychické ustrojení a psychický vývoj postav, zvláště co se týče jejich setkání s realitou zla, jímž jsou postavy více či méně kontaminovány. Nejsou to černobílé figuríny, autor má smysl pro jejich křehkost a pro jejich náchylnost ke svodu s ohledem na osudové danosti a tragiku vycházející z člověka samého. Nikterak však přitom nerelativizuje vinu člověka. Realita dějinného zla se proplétá s osudy postav, román je českou historií minulého století doslova prosáklý, přičemž není třeba žádných historických úvodů či výkladů.