Manželé Gary a Irene si staví srub na ostrůvku uprostřed aljašského ledovcového jezera. Gary se uskutečněním dávného snu snaží zpětně naplnit svůj promarněný život, zatímco Irene se potýká s dávnou tragédií v rodině a s náhlou prázdnotou poté, co opustila zaměstnání. V zoufalém úsilí o zachování iluze, že mají své životy pod kontrolou, tahají klády, čelí nepřízni počasí i Ireniným nesnesitelným bolestem hlavy, které jako by neměly žádnou fyzickou příčinu, ale ať se snaží sebevíc, srub se jim rozpadá pod rukama a stává se tak smutnou metaforou jejich manželství. David Vann ve své druhé knize zpracovává ožehavá psychologická témata: rozpadající se rodinné vazby, nedorozumění a odcizení mezi rodiči a dětmi, existenciální tíseň dýchající z nádherné, netečné divočiny.